Každý člověk někdy v životě stonal. Nemyslím nachlazení, ale stav, kdy je zřejmé, že sám to nezvládne. Na řadu přichází lékař – léčitel – terapeut. Člověk, který posoudí závažnost situace – či stavu a navrhne postup pro nápravu. Tu vytváří na základě diagnózy.
Správná diagnóza je základem úspěšné léčby. Otázkou však je – co léčíme? Člověka jako celek – se všemi doprovodnými projevy, nebo orgán (část těla, popřípadě psychiky)? Opravená součástka ještě neznamená, že stroj bude fungovat. Nebo bude-li fungovat, jak efektivně a jak dlouho. Takto můžete putovat mezi různými obory medicíny a cítit se stejně mizerně. Představte si, že chcete dům. Sejdou se mistři svého oboru – zedník, instalatér, elektrikář, topenář, pokrývač, malíř a každý si pojede podle svého. I když použijí veškerý svůj um a nejlepší materiál, celek nemusí být funkční. Schází architekt-projektant. Ten, který vidí celek, posoudí možnosti a vybere správný postup a kombinaci. V medicíně je to diagnostik.
V TČM jedno pravidlo říká: „Stejný problém řešíme různým způsobem a stejným způsobem můžeme řešit různé problémy.“ Za touto větou se skrývá to, čemu se říká celostní pohled a léčba. Znamená to, že nemoc, která dostane stejný název u dvou rozdílných lidí léčíme různě. Podle toho, co vedlo k projevení se nemoci. Vybereme rozdílnou směs, sestavu bodů a manuálních technik, rozdílná výživová doporučení, aktivity atd. A na druhé straně můžeme stejnou směs, body, výživová doporučení aj. použít při řešení rozdílných nemocí. Mnohdy to znamená doslova detektivní pátrání. Naštěstí jsou k dispozici mocné nástroje diagnostiky.
Těmi jsou smysly terapeuta – oči, uši, nos a hmat. Dále soubor otázek, vyšetření pulzu a jazyka a také intuice – šestý smysl. Pocit by však neměl převážit nad rozumovou stránkou, získanými informacemi a zkušenostmi.
Příklad. Bakterie, součást našeho těla, některé potřebné, jiné škodící. Při stěru ze sliznic hrdla v akutní fázi angíny najdeme různé druhy baktérií. Na jejich potlačení můžeme použít různá antibiotika, nebo antibioticky působící byliny. Antibiotika klasická, jsou vždy chladné povahy. Na druhou stranu máme byliny, které dovedou také potlačit bakterie, které se na terénu poškozených sliznic přemnožily. Jaký je rozdíl mezi křenem, zázvorem, chilli a třeba šalvějí, olejem z grepových semínek, koloidním stříbrem? Je to povaha – tepelné působení léčiva. V prvním případě je povaha bylin teplá – až horká, v druhém případě zase chladná. První lze použít poté, když prochladneme nebo profoukneme, je nám celkově zima, máme zimnici, bolí nás v krku, nepotíme se a máme maximálně zvýšenou teplotu. Ty druhé ve fázi, kdy vyskočí teplota/horečka, krk je bolestivě oteklý a zarudlý, potíme se a celkově je nám horko.
Jak je vidno, i v případě přírodní medicíny platí heslo: „Lékař léčí, ale příroda uzdravuje.“ A je jen na lékaři, dokáže-li posoudit situaci, nebo provádí léčení podle „kuchařky“ nebo nálezu z laboratoře. Na správné diagnóze závisí jak úspěšnost léčby, tak i následná délka rekonvalescence. Zaručené recepty, které plní internet a blogové diskuze se stávají dvousečnou zbraní. Slepá víra – byť i v bylinné prostředky dovede napáchat více škod, než užitku. Takže připomínám: „Dvakrát měř, jednou řež!“
