„Léky“, které neléčí – část 2

V první části našeho příběhu jsme zavítali do města – našeho těla, sužovaného nájezdníky. První scénář byl krátkým příběhem, kde vše dopadlo dobře. Pár malých oprav a město fungovalo dále. Druhý scénář by se dal nazvat špionážním thrillerem, kdy zafungovaly jisté síly a výsledkem byla spoušť. Pojďme se teď podívat na to, co se vlastně událo.

Klapka! Náš člověk chodí do práce, stará se o rodinu, nemá čas na sebe, prostě typický člověk dnešní doby. Na scénu přichází vítr, například ten chladný a napadá povrch těla. Vítr proniká skulinkami (póry) a chlad za sebou zavírá dveře. Náš člověk se choulí, kýchá, začíná mu být zima. Není divu. Všudypřítomná policie (bílé krvinky) zaznamenaly průnik škodliviny a vyhlašují poplach. Krev, naše nejcennější tekutina se stahuje z periferií (končetiny a podkoží), uvnitř se začíná vytvářet teplo. To nutí játra ke zvýšení produkce mnoha látek (např. glutathionu), potřebných ke zvládnutí infekce. Také zvyšuje aktivitu obránců – bílých krvinek. Energie je přesměrována z hlavy a trávení k místu průniku a nastává psychický útlum. Sliznice v nose otéká, nos se ucpává. Zvyšuje se produkce hlenu. Může být i zimnice a tupá bolest hlavy a šíje. Náš člověk namísto přerušení práce, ulehnutí, horkého nápoje, pocení a spánku, sáhne po „léku“.

Paracetamol snižuje teplotu a zhoršuje jaterní produkci glutathionu. Fenylefrin snižuje otok nosní sliznice a produkci hlenu. Guajfenesin uvolňuje stažení a krev začíná proudit do svalů a podkoží. Zároveň mizí pocit psychického stažení. Náš člověk se začíná lehce potit, zlepšuje se mu nálada, může zase dýchat nosem. Může zůstat v práci a fungovat. Netuší, že mezitím někde v jeho těle…

Škodlivina (viry a bakterie) poráží obránce a postupují dále a hlouběji do těla. Množí se a šíří. Tkáně jsou ničeny. Játra nestíhají čistit zbytky buněk, zvyšuje se kyselost tělních tekutin. Obrovské množství energie je použito k opravám. Náš člověk se trochu potí, je unavený ale funguje. Tělo je ještě více otevřené a napadnutelné. Co se může dít dále?

Přijde druhá vlna útočníků a náš člověk uléhá a je konečně donucen se řádně vyléčit. Trvá to však déle, včetně rekonvalescence. Zamyslí se nad tím a příště si už onen „lék“ nevezme.

Nebo znovu sáhne po onom „léku“ a tak to pokračuje znovu a znovu, ale škodlivina není zcela odstraněna. Tělo snižuje svoji bazální teplotu a je pro něj obtížné „vyrobit“ horečku. Zároveň se snižuje chuť k jídlu (není energie) a ubývá svalová hmota. Když je odpočatý, cítí se dobře, až na únavu a občasné lehké pocení. Když je unavený, škodlivina – v TČM nazývaná „skrytý patogen“ využívá situace a škodí. Ráda skrývá v místech, která jsou méně prokrvená. Jsou to různé blány a štěrbiny. Typicky bolí na hrudi, klouby, hlava. Může to být i žlučník nebo obal srdce – osrdečník. Všichni známe onu větu: „Vrazilo se mu to do kloubů“ nebo „na srdce“. Tento chronický stav uvádí naši policii – bílé krvinky do neustálého poplachu a pohotovosti. Vše, co v našem těle vykonává nějakou akci, je tvořené bílkovinami, nebo aminokyselinami – základními kameny bílkovin. Není-li z čeho brát, ubývá červených krvinek. Ty se starají o výživu tkání – zásobují kyslíkem, glukózou a mastnými kyselinami, antioxidanty… Neustálý boj bílých krvinek se škodlivinou produkuje jedovaté látky. Ty poškozují zdravé buňky, které se bílým krvinkám jeví jako opotřebované. Při jejich likvidaci dochází k poškození tkáně, nebo orgánu. Imunitní odpověď organismu na své vlastní složky – autoantigeny, se nazývá autoimunitní onemocnění. Patří sem například: roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, celiakie, cukrovka I. typu atd. Sjögrenův syndrom je častým projevem – zde jsou ničeny žlázky, produkující sliny či slzy. Raketový vzestup poškození štítné žlázy, různých krvácení, střevních zánětů, žaludečních vředů a dalších je výsledkem zanedbání a potlačení běžných chorob. Přemýšleli jste, proč se mluví stále více o překyselení těla? Většina škodlivých kyselin vzniká při katabolismu (rozkladu) tělních bílkovin pro potřebu imunitního a hormonálního systému. Tento neustálý boj je stresující a jejich potřebu ještě zvyšuje.

Závěrem snad jen shrnutí. Horečka, pocení, kašel, močení, hlen, menstruace a další procesy, odvádějící z těla staré (použité) jsou žádoucími – vylučovacími – projevy organismu. Jejich potlačení vyvolává reakční projevy. Jsou-li i tyto potlačeny, dochází k ukládání buněčných jedů. Následujícími fázemi jsou fáze: impregnační, poté degenerativní a nakonec destruktivní. Poslední tři vznikají delší dobu a rovněž návrat není snadný. Stojí nás hodně času, energie, změn životních návyků – a také peněz! Proto v rámci rčení: „Dvakrát měř, jednou řež“ důkladně zvažte, co uděláte, až na Vás zase něco vleze. „Lék“, ulevující příznakům (nejen) nachlazení může být prvním krokem na cestě ke skutečnému problému. Zdraví je zkrátka to nejcennější, co máme!

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *