Yin – Yang. Dva protiklady, spojené v jeden celek, snažící se navzájem převážit. V extrémních případech se každý může proměnit ve svůj opak. Dva principy, umožňující poznávat a pochopit svět kolem nás a definující energii a hmotu.
Ve světě, kde je zvykem vše rozdělovat na černé a bílé, dobré a špatné, krásné a ošklivé, se často zapomíná na to podstatné. Vše definujeme podle určitých kritérií, podle úhlu pohledu. Smrt, stejně jako bolest se zdá být špatnou, zatímco život a jeho příjemné stránky popisujeme jako dobré. Přitom během porodu umíráme ve světě prenatálním a někdy zažíváme bolest. O světě tam venku nic nevíme, děsí nás. Na sklonku života zažíváme to stejné a často se děsíme toho, co přijde. Bolest v životě je signálem, že něco je jinak, než by mělo být, je důsledkem konfliktu tělesného a/nebo duševního. Často se trápíme při rozchodu s blízkou osobou, abychom v novém vztahu tuto „tragédii“ vnímali jako součást života, díky které jsme teď šťastní. To jsou ty okamžiky prozření, kdy nevnímáme bílou a černou odděleně.
Napadá mě několik dvojic protikladů Yin – Yang. Prostupují všemi možnými úrovněmi našeho života.
Zdraví – nemoc ; mládí – stáří ; bohatství – chudoba ; úspěch – smůla ; jednou nahoře – jindy dole ; lidé – politici ; Rusko – USA ; teplo – zima ; pohoda – stres ; mám ho/ji rád – nesnáším ho/ji…
Základem TČM je hledání dynamické rovnováhy. V případě, že nedovedeme (nebo nechceme) akceptovat protipól a pohlížíme na něj jako na něco špatného, nepotřebného nebo nežádoucího, dostaneme se do extrému. Jinými slovy, stáváme se extrémisty. A to jak v oblasti politiky, zdraví, výživy, emocí, vztahů, názorů atd. A přitáhneme si do života podobně naladěné jedince, kteří nám naše přesvědčení jen upevní. Výsledkem je opět konflikt, jehož výsledkem může být právě obrácení o 180 stupňů.
Každé tvrzení či rada by měly mít rozumový a empirický základ. Zastupovat větší a různorodou (fyzicky i psychicky) skupinu lidí, mít nějakou historii a praktické použití, odzkoušené delší periodou času. Formulace by měla být jasná a pochopitelná. A měla by respektovat svůj druhý pól.
Pokud ne, byla by to: teoretická demagogie, zaměřená na jednu určitou skupinu lidí, bez dostatečně dlouhé doby, potřebné k projevení pozitiv a negativ, často zabalené v nejasné, opakované a nepochopitelné fráze a věty.
Na tomhle scénáři si dovolím ukázat některé nešvary současné doby, se zaměřením na zdraví, výživu a psychiku. Aplikaci na politiku raději nechám jiným. 🙂
V dalším článku začnu prvním tématem, kterým bude – zdraví, diagnóza, medicína a léčitelství.