Tenké střevo, dutý orgán, příslušící k srdci. Jeho funkcí je příjem, přeměňování, oddělování čistého a kalného a vylučování. Slovy lékaře zde probíhá hlavní a poslední etapa enzymatického štěpení potravy ve vstřebatelné složky a jejich vstřebávání. Důležité je, aby v něm potrava nesetrvala dlouho. O to se stará hladká svalovina střeva. Jinak se v něm, stejně jako v kompostu, tvoří plyny a teplo. Jaké jsou nejčastější příčiny?
Nadměrná konzumace jídla, nepravidelné stravování, jednostranně zaměřená dieta, alkohol, káva, nebo špatně zpracovaná potrava ze žaludku. Dále se přidávají problémy žlučníku a slinivky. První část tenkého střeva se nazývá duodenum, česky dvanáctník. I když je délka orgánu 3 – 5 m, tato první část je klíčová. Je to křižovatka, kde se potkává kyselý obsah žaludku, lehce zásaditá žluč ze žlučovodu a zásaditá pankreatická šťáva. Špatný pitný režim, nedostatečné žvýkání potravy, špatný poměr, nebo nedostatek sodíku, draslíku a chlóru negativně ovlivňují pH těchto šťáv. Nedostatečná produkce, nebo špatné uvolňování žluče nepřipraví tuky, HCl v žaludku zase bílkoviny. Ptyalin ve slinách rozrušuje molekuly škrobu. Když pak v duodenu enzymy ze slinivky naleznou pro ně „velké sousto“, nedovedou ho rozložit a sliznice zase vstřebat. Po nějaké době dojde k podráždění sliznice a vzniku alergické reakce. Vzniká známá potravinová intolerance. Hlen, který je produkován pohárkovými buňkami jako ochrana před kyselým obsahem žaludku díky oteklé sliznici hůře odchází a zahušťuje se. Živiny se nemohou vstřebávat, odcházejí v podobě řídké stolice a nestrávených zbytky jídla a začíná podvýživa. Trvá-li tento stav déle, může být sliznice spálena zbylou HCl ze žaludku. Nemáte-li už žlučník, může škodit i více zásaditá jaterní žluč.
Celiakie je nejznámějším projevem zánětlivé reakce na sliznici tenkého střeva. Další jsou mnohem vážnější. Může jít o vychlípeniny, vředy i nádory. Postižený může být i mízní systém, odvádějící některé lipoproteiny (tukovo-bílkovinné látky) z tenkého střeva. Tehdy se objeví kožní projevy – vyrážka, kopřivka, nebo i bradavice a opar. Lehčí formy jsou: suché flíčky na kůži, poruchy pigmentace aj. Můžeme je nalézt v okolí pasu, nebo v průběhu dráhy – hřbetní část paží, tricepsu a v okolí lopatky, krku a uší. Na rozdíl od kožních projevů tlustého střeva jsou však méně úporné a většinou nehnisají. Vznikají rychle a stejně rychle se i ztrácí. Podle TČM jde o přehřátou Qi. Trvá-li to déle, bakterie na kůži se o mokvání postarají. Špatná cirkulace lymfy, která neodvádí kalné a nepřináší dostatek čistého, postihne i klouby. Ramena, lopatky a šíje jsou vstupní branou pro vpád chladného větru. Horko chce odcházet povrchem, my se více potíme a snáze profoukneme. Následkem jsou častá nachlazení, alergie a bolestivě ztuhlé svaly.
Neměli bychom zapomenout na zbylé dvě části tenkého střeva – lačník a kyčelník. V druhé části – lačníku (jejunum) probíhá také trávení potravy a vstřebávají se zde živiny a některé ionty (např. železo). Poslední část – kyčelník (ileum) absorbuje vitamín B12 a soli žlučových kyselin. Následkem je třeba chudokrevnost (anémie) – podle TČM prázdnota krve.
O tenkém střevě by se dalo mluvit dlouho. Není problém vše důkladně prozkoumat, pojmenovat a zařadit. Horší je najít cestu ven. A to bez úpravy životního stylu není možné. To bude tématem příště.
*
Pro lepší pochopení. Každý důležitý (plný) orgán má svůj protějšek, který podobně jako soustava přehrad slouží k zachycování škodlivin, které by jinak ohrožovaly orgán plný. Děje se tak přes soustavu drah a spojnic. Dráhy srdce a tenkého střeva vedou na ruce, ale samotné orgány mají do sebe odstup. Přehřátý terén tenkého střeva by škodil již tak ohnivému srdci, zejména pak duchu Shen, který v něm sídlí.
